Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY DIVADLA:

Děkuji za skvělou zábavu.
Ivan Fried (Karlínské Spektrum 23. 4. 1997)

Představení bylo velmi pěkné.
Chylíková (Karlínské Spektrum 23. 4. 1997)

Přeju divadlu Esence, ať se daří ! Alespoň jako dneska. Bylo to fajn.
Dagmar Neumanová (Karlínské Spektrum 23. 4. 1997)

1. Laděnka a Boženka do Národního !
2. Honzík ještě někam úplně jinam !
3. Všem stálou divadelní scénu !
4. (Ta Dušanova kolena ....)
obveselená Ester Kočičková (Karlínské Spektrum 23. 4. 1997)

Byli jsme tu a přijdeme zase.
(Hluboká nad Vltavou 21. 6. 1997)

HODNOCENÍ PRAŽSKÉ PŘEHLÍDKY:
(Divadlo Solidarita 13. 3. 1998)

          Je třeba začít u scénáře - celá ta shakespearovská koláž je zajímavý nápad, který je ovšem pro diváka zpracován chaoticky a nedokonale. Velký otazník se vznáší nad stylem a žánrem. Vytvořený tvar přináší na jeviště divadlo, hudbu, zpěv, tanec, ale chybí logičtější propojení a potřebná úměrnost. Například celá úvodní část je zbytečně dlouhá, právě tak jako ono komentování všech Falstaffových záletných příhod.
          Představení, které jsme zhlédli, nemělo bohužel potřebný rytmus ani gradaci, nevycházela ani snaha o hrubozrnný humor. Kostýmy byly většinou nedotaženy, například zcela nevhodná byla obuv.
          Pokud jde o hudební složku, ta nebyla světlou stránkou představení. Hudebníci byli arytmičtí, zpěv, zejména ve sborových místech i dost falešný.
          Zdálo by se, že si soubor vzal příliš velké sousto, ale několik jedinců naznačilo, že soubor má na víc, například kladně lze hodnotit V. Fulínovou a D. Hübla, při vhodnějším výběru předlohy by lépe obstáli i mnozí další. Shrnuto - hlavní problém byl v dramaturgii a následně pak i v režii.

Luboš Šterc:
Jde v podstatě o divadlo na divadle, ale tomu neodpovídá odlišení postav “mimo hru” (herecká skupina) a “ve hře”. To je základní kámen úrazu, který divákovi znemožňuje orientaci. Za problematický, a nepříliš šťastný považuji nápad s použitím angličtiny v dialozích v jednom z úseků hry a rovněž anglický zpěv pod český recitativ (nemýlím-li se). V samotném představení nelze dost dobře odlišit, co padá na vrub režie a co na vrub dramaturgie.
          K titulní postavě: Falstaff je dobře typově obsazen, avšak bohužel se pohybuje v jakémsi vlastním světě a nekomunikuje situačně s ostatními, slovní komunikace nestačí.

Ota Smrček:
Kompozice umožňuje spíše studentskou taškařici než divadelní produkci s vystavěným příběhem, jak je u Shakespeara zvykem. Vychutnat takto slepené dílo může jen zkušenější divák. Nezasvěcený se musí buď z tu více či méně provedených legrácek, ale na příběh, i když dvě třetiny hry těží z veselých paniček windsorských, musí rezignovat.
          Jsou použity, jak je to dnes častým zvykem, všechny možné prostředky: dialog, monolog, píseň (tu zpívaná česky, tu anglicky), doprovodný duet muzikantů, tu oboje dohromady, kolektivní recitace, mizanscény reálné, stylizované i dadaistické.
          Kostýmy i charaktery jsou náznakové, často matoucí svým převtělováním se herce z postavy do postavy.
          Herci se postupně rozehráli a hráli s chutí, ba dokonce s úsilím a potem. Větší jevištní zkušenost vykazuje Dušan Hübl, Jan Novotný, Věra Fulínová; paní Švandová a paní Kubrová obdařily své postavy jednoduchými šaržemi. Řešení prostoru na klasický střed a dvě plata zprava a zleva často divákům nesedícím uprostřed sálu zakrývá dění rozestavěním vpravo či vlevo před bočními platy. (....)
           Soubor má ve svém středu několik velmi nadaných herců a chuť pracovat.

Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY DIVADLA:

Bylo to moc hezké, rádi vás tu znovu uvidíme.
Rodina Melcharova (Nečtiny 1. 8. 1997)

Obžerný chlípníku, ty bečko prostopášná, že se nestydíš kazit naši mládež.
Občan Neratovic (Neratovice 29. 11. 1997)

Perník chutnal znamenitě. Ještě rozdávat něco drobného k zapití. Práce s luky a meči vynikající, iluze dokonalá. Falstaff by měl zkrátit chvíle myšlení nad nevděčným světem. Děkujeme.
(Karlínské Spektrum 19. 2. 1998)

Režisérka M. Kubrová dokázala z děl klasiků nejklasičtějších vytvořit představení úplně současné. V našem městě ale jen pro 13, slovy třináct diváků. Tou třináctou byla režisérka představení!
(vem) Městské noviny Brandýs nad Labem - Stará Boleslav 6. 5. 1998
(Labín Stará Boleslav 2. 4. 1998)

Pod vlivem alkoholu a neuvěřitelně silného uměleckého zážitku se mi těžko, velmi těžko píše objektivně. Zdá se, jakoby Esence dosáhla jakéhosi profesionálního vrcholu, co se týče projevu, rytmu a jiných rutinérských věcí, ale ... ztratilo se to, čím byla Esence slavná dříve, “svaté divadlo”.
Je to možná důsledek vnějších vlivů, ale stejně ...
M.B. (Rožmberk 30. 7. 1998)

Perfektní představení - prostředí, vynikající odreagování od dnešní doby. Dík vám všem.
(Rožmberk 24. 7. 1999)

Příliš dlouhé a to jsem nevydržel ani první polovinu. Méně kostýmů, více herectví.
Roman ???

Nudě se, odcházím po deseti minutách
???

No, nevím, nevím …. nějak jsem to nepochopil. (Omlouvám se za tu jedovatost.)
Patrně hloupí divák z Hradce

Díky za pěkný zážitek, vtipné, veselé.
Janouškovi

Bezva jsme se bavili.
Eva a Jarda Holých
(Divadlo Jesličky - Hradec Králové 4. 2. 2000)