CHATROOM - aneb co se o představení říká v cyberprostoru mezi foyer a šatnou:
Divadlo se mi líbilo. Obsah byl velmi zajímavý a napínavý. Herci hráli také velmi pěkně. Nejlepší na tom bylo, jak se ten příběh vyprávěl. Nejlepší byly taky kostýmy, takový hodně pestrý a zajímavý, jo a ještě to zaklínadlo, to bylo úplně dobrý. Možná bych příběh udělala ještě delší, ale to je jenom můj názor. Klidně bych se šla kouknout ještě jednou.
Nikola Doležalová (8. A)

                                                                                   Zpravodaj Divadelní Třebíč č. 2

          (...)   Odtud je pak už jenom krok k zábavným inscenacím, které jednoznačně na první místo posunuly scénickou strukturu.
          Říkám to takto, neboť záměrně budovanou vazbou mezi všemi komponenty scénování  - mezi něž v tomto případě patří text pouze jako jeden z nich, případně je mu dán prostor jako podnětu k inscenaci, ale už nerozhoduje o její podobě - vzniká zcela nebo do značné míry svébytný divadelní tvar. Divadlo Esence z Prahy takto použilo Gozziho text Král jelenem. Přejmenovalo jej na Královnu jelenem a Gozziho pohádkový svět, do něhož včlenilo postavy komedie dell´arte, jeho fantaskní fiabe, se stal inspirací k pestrobarevné, temperamentní, bohaté podívané, v níž je v duchu známého hesla postmoderny "anything goes" - všechno se může - použita řada nejrůznějších prostředků k tomu, aby vyrostla bohatá scénická struktura, která poskytuje divákům příjemnou, úsměvnou zábavu.
(...)
                                                                              Jan Císař, Amatérská scéna 3/2007

          (...)
          Třebíčskou část národní přehlídky amatérských divadelních souborů zahájilo divadlo Esence Praha inscenací hry Carla Gozziho Královna jelenem v režii Marie Kubrové. Zaujali už samotnou úpravou textu - důsledným přesunem ženských rolí do mužských a naopak., kdy dochází k poženštění mužů a pomužštění žen, kdy námluvy mají v rukou ženy a uháněni jsou pánové. Textová úprava je důsledná a promyšlená, ale v samotné inscenaci se ji nepodaří realizovat bezezbytku a po určité době se princip trochu vyčerpá. Vše se odehrává ve světě, který naznačuje orient, upravený ovšem podle představ inscenátorů. Posléze se orient poněkud opustí a vnímáme spíš současníky, kteří sledují naivní triky kouzelníka, až všechno v podstatě vyřeší deus ex machina. Objevuje se mnohost motivů i prostředků. Na počátku nastolí ornament, ale pak pokračuje v podstatě civilní hra. Je to i v postavě průvodce: na začátku funguje jako divadelní manažer, který představení organizuje, později už jen tu a tam něco dovypráví či zazpívá. Pokud jde o žánr a styl představení, pak chvílemi je to commedie dell´arte, chvílemi travestie na commedii dell´arte... Rozehrávání jevištní metafory s klubíčky je ale zase ještě odjinud, a ani tak docela nefunguje. Také songy nejsou nastoleny od počátku jako princip, ale objevují se až v druhé polovině. V příběhu a proměnách, kdo je kdo, se ale orientujeme více než u původního Gozziho. Zajímavá je výprava inscenace, v níž jsou prvky odkazující jak k orientu, tak i ke commedii dell´arte, a postavy, které k sobě patří, jsou barevně sjednoceny. I přes řadu nedůsledností a nepřesností je inscenace Esence sympatická, zábavná a má svoji nezaměnitelnou atmosféru.
                                                                    Alena Exnarová, Amatérská scéna 3/2007