PÍSEMNÉ HODNOCENÍ POROTY - PRAŽSKÁ PŘEHLÍDKA 1995
Divadlo Solidarita - 26. březen 1995

          Nedorozumění této inscenace začíná již u jejího názvu. Klicpera takovouto hru nenapsal. Ale to jen na okraj. Ve skutečnosti jde o propojení tří her a tedy o výrazný dramaturgický čin. Zpracování Ženského boje, Ptáčníka a Zlého jelena do jedné hry však nepovažuji za šťastné. Autorka jakoby si vybrala jen scény, s nimiž si bude vědět režijně rady a které dokáže soubor herecky naplnit. Jednotlivé příběhy však nemají konec. Možná by diváky zajímalo, kdo střelil jelena, co se stalo
s ptáčníkem, či jaký osud stihl odbojné ženy. Navíc se divák, který nezná původní texty těžko orientuje v ději a jeho zápletkách. Ale třeba o děj souboru nešlo. Stačily mu situace, z nichž lze čerpat humor. Autorka si příliš nelámala hlavu ani s dobou jednotlivých her, (pozor ovšem na dobové odkazy v textu.)
Režijní pojetí bylo založeno na situačním humoru. Soubor prokázal hravost, smysl pro pointování situací a schopnost shodit sám sebe beze strachu ze zesměšnění. To bylo velmi sympatické a ohlas
v publiku plně prokázal, že nastoupená cesta dokáže si najít svého diváka. Otázka zní, pro jakého diváka chce soubor hrát. Celkové vyznění inscenace se totiž zdá dosti laciné, chybí téma, jež by ospravedlnilo dramaturgickou úpravu a myšlenka, pro níž inscenace vznikla. Takto neopodstatněné herecké výkony se pak zvrhnou do pouhého přehrávání.
          Smutně konstatuji, že soubor má jistě navíc a osobnost autorky se tentokrát spokojila s dílkem jednoduchým, nechci-li být zlá a říci prostoduchým.

                                                                                                                              Zpracovala Leona Primová

          Ojedinělým případem, s nímž se můžeme setkat jen výjimečně, byla inscenace Divadla ochotníků Esence, nazvaná Tři Klicperové najednou. Jde o montáž z materiálu tří Klicperových her - Ptáčníka, Ženského boje a Zlého jelena. Kdysi napsal něco podobného Vladimír Strnisko volně na motivy s použitím některých dialogů z her Carla Goldoniho s názvem Goldoniáda. Vycházel
z Goldoniho zápletkových modelů a dováděl je ad absurdum (např. násobení pletich intrikánů, soubojů nápadníků, působnosti fámy, počtu pánů, které sluha obsluhuje atd.), zatímco autorka
a zároveň režisérka Tří Klicperů Marie Kubrová v podstatě skládá příběh rámovaný předehrou
a dohrou z částí dialogů a situací, vyňatých z Klicperových her. Klíč ke smyslu tohoto počínání je asi
v prologu, kterému jsem při představení nerozuměla. Celkem jde o zajímavý pokus, jehož jevištní realizace je režijně nápaditá s dobrou hereckou úrovní, ale její smysl mi uniká.

                                                                                                    Jarmila Černíková, Amatérská scéna 2/95

Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY DIVADLA:

Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY DIVADLA:

ESENCE TŘIKRÁT S KLICPEROU

          Pod názvem Tři Klicperové najednou uvádí pražský divadelní soubor Esence výběr scén ze tří známých her klasika českého dramatu V. K. Klicpery Ženský boj - Ptáčník - Zlý jelen. Autorka výběru, režisérka Marie Kubrová vytvořila na jednoduchém inscenačním principu a bez laciného aktualizování poměrně jednolité, humorně odlehčené, stylově čisté představení, v němž si naivita klasika (“básník blažených dávnověkých, nebolestných časů”, jak o Klicperovi napsal F. X. Šalda) podivuhodně dobře rozumí s naivitou neškolených herců. Scéna z jedné hry střídá nenásilně scénu ze hry druhé a třetí, aniž by bylo třeba si lámat hlavu s jednotou příběhu. Jednotu zajišťuje přítomnost herců (na celkem osmnáct postav je jich šest, odlišují je decentní variabilitou kostýmů), standardně nasvícená scéna
(s modravým náznakem vrcholků krkonošských hor v pozadí) a pak samozřejmě přátelské srozumění diváků, ochotných sdílet s herci poetiku klicperovských hrátek. Soubor Esence, dnes s hrdým označením “divadlo ochotníků”, působí v Praze bez větších přestávek (jeden čas též pod názvem Maryša) déle než dvacet let. Jeho poslední inscenace - nejčastěji k vidění v Malém sále karlínského Spektra (dříve Domu dětí a pionýrů) - přináší nejen osobitý pohled na zdánlivě už odloženou veličinu klasika. Dává i osobitou odpověď na otázku po smyslu divadla v dnešní hodnotově rozkolísané době.

                                                                                                                fk, Denní telegraf 23. března 1996

Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY DIVADLA:

Již po třetí - výborné. Martin Rauch
Poprvé, dobré! Petr Koval
Básníci blažení, zkoušejte a pilujte.
(Kulturní dům Opatov 6. 3. 1996)