Děkujeme Vám za Vaše představení, které nás velmi pobavilo. Do další štace Vám přejí hodně diváků: Vláďa, Káťa, Pavel, Láďa, Robert, Blanka, Peet

Malé divadlo s velkými herci!

Sice divadlo je divadlo, ale film je film a tak i když jsem strávila vaše divadlo, tak i to filmové vidění šlo do p. .... (čs. cenzura). Sice mám div. amatérů už plný zuby ale toto se dalo vidět (ale hlavně slyšet), takže ty vazy, a po “přestavbě” se všichni sejdem ale ještě nevím kde!
Josefa Nováková (= pseudonym, ale to jsem nemusela psát to je jasný)

(Zlatá Koruna 19. 8. 1988)

DIVADLO JAKO PROBLÉM

          Mít čarovnou moc, přivedl bych do Čáslavské ulice v Praze všechny spící divadelní kritiky. Myslím ty chytré. Objevili by možná nový fenomén. Je jím tvorba amatérského divadla Esence. Vůdčí osobnost tohoto divadla, režisérka Marie Kubrová, vytvořila ve svých dosavadních inscenacích (Mistr a Markétka, Opičák Sun, Zimní krajina s pastí na ptáky, Ultramarín) více problémů než odpovědí.
Náznaky, složité metafory, antihereckost mnohých aktérů svědčily o jednom slepém rameni v řečišti amatérského hnutí. Velké cíle a nároky nepřecházely přes rampu k divákům, bláhová snaha mluvit ke všem se obracela v opak.
          Poslední inscenace tohoto divadla jakoby však potvrzovala zákon o zachování energie. Vynaložená energie se přece nemůže ztratit. Zimní krajina s pastí na ptáky II rozhodně nepatří k těm amatérským kusům, o kterých porota amatérských soutěží vyřkne jednoznačně příznivý soud. Oproti předcházejícím hrám však překvapuje vyrovnaná úroveň všech složek představení, včetně vitálního hereckého výkonu bratří Bochňáků. Fantazijní režie velkoryse pracuje s prostorem i časem a dává dohromady hned několik navrstvených relací. Předně je to Brueghelův svět, obsažený ve všem, od výtvarné po filozofickou stránku inscenace, za druhé svět, který ztratil schopnost komunikace,
tzn. vlastně původní inscenace Zimní krajiny s pastí na ptáky, a za třetí svět samotného divadla Esence a jeho členů, demonstrovaný s upřímností a otevřeností hodnou Č. Ajtmatova.
          Umělecké a lidské problémy této divadelní komunity jsou hlavní osou tohoto mimořádného pokusu. O nich se hraje, ony jakoby obhajovaly předcházející problematickou cestu. Tento soubor je pravým protipólem amatérského divadla Lucerna, o jehož představení Drak jsem se nedávno zmiňoval. Přesto má s tímto divadlem společnou vytrvalost a touhu překročit vlastní stín. Jestliže se to po této upřímné sebevýpovědi Esenci podaří, budiž mi tato sonda do vlastního hnízda odpuštěna.

                                                                                                                                                            Ivan Fried
Článek napsaný pro Mladý svět č. 12 / 1988 nebyl publikován. Existuje pouze ve strojopisu
na hlavičkovém papíru Mladého světa s rukopisnými typografickými poznámkami.

Z NÁVŠTĚVNÍ KNIHY DIVADLA:

Vyvolali jste ve mně přesně dojmy z Gugenheimovy nadace. Moc nevím, co chcete, sem tam se mi líbí nápad. D. Hosna (?)

(Klub mládeže na Rokosce 20. 2. 1989)