První Mumraj bronzovej,
druhý Mumraj stříbrnej,
třetí Mumraj ZLATEJ!
Hana

Je potřeba tvořit a VÁM to jde, pokračujte, prosím. Děkuji.
Bára.  (Karlínské Spektrum 6. 12. 2002)

Podruhé třetí Mumraj = šestkrát skvělej.
Hana Ha

Merci! J´ai beaucoup aimé la piéce. Bons acteurs à bientôt.
Marie.  (Karlínské Spektrum 14. 2. 2003)

PRVNÍ RECENZE

          Dnes, 14.2.2003, dávali opět na scéně divadla Esence Birinského Mumraj v zimní krajině. Po kolikáté již? Divadélko malé, útulné a rodinná atmosféra slibovaly příjemný večerní zážitek. Nezklamala jsem se, a vrátila se v duchu do mého dětství, kdy se u nás na vsi navštěvovala ochotnická představení na dobře připravené scéně v místní hospodě. Vždy to byla zvláštní událost pro celé široké okolí, chlapi si popili, ženské šveholily, obdivovaly, kritizovaly a záviděly schopnosti herečkám. Zvláště si pamatuji na paní Doležalovou, hubenou "žírafu", která vynikala schopností přednášet dlouhé monology bez zadrhnutí a výpadků. Nerada bych se však kohokoliv z herců svou vzpomínkou na ochotníky dotkla, pokud jsou profesionály, nebo studují herectví. To jen velikost scény mou vzpomínku vyvolala.
          Jedním z příjemných překvapení byly kostýmy, které mi shodně připomněly materiály a barvy, z nichž jsem nedávno vyráběla můj domácí patchwork.
          Překvapila mne též scéna a očividná péče, s jakou byla uspořádána. Byla provedena velmi profesionálně a čistě - v protikladu s obavou před červenými hadříky, rozdanými při vstupu do předsíně.
          Místy roztomile nezvládnutá choreografie působila přirozeně v kontextu s obsahem hry, která měla karikovat revoluční hnutí.
          Nikoho z herců jsem do té doby neznala a tak oceňuji převtělení pana Dušana Hübla a paní Ladislavy Švandové do role a zpět na konci představení. Zvláště principálova družina v podání paní Ladislavy Švandové vytvářela typicky ruskou postavu, i když to snad pro zdůrazňovaný evropský charakter herců nebylo hlavním režijním záměrem postavy. Podobně rusky působil i student pana Miroslava Jecha, jak si asi představujeme ruské anarchisty. I pan Jan Novotný jako gubernátor působil velmi přirozeně v zvládnuté roli, ač scéna s atentátem vyzněla patrně z režijní nouze nepravděpodobně.
          Slabý hlas Lenské v podání slečny Dagmar Volné lze jistě napravit hrudními cviky a zesílením postavy, poněvadž jinak náročnost role zvládla profesionálně dobře. Kolja, kterého ztvárnil Štěpán Volný, však byl pozoruhodný celým svým vystoupením. Zhýčkaný klacek gubernátora a současně maminčin mazánek se pohyboval po scéně s jistotou a bravurou neočekávanou a zcela nevtíravou. U dam se to předpokládá jakoby samozřejmě. Máša a Sáša (slečny Margareta Vakrmanová a Elmíra Kubrová) byly obdivuhodné každá trochu jinak. Nejlépe se projevily ve scéně politických bojovnic, kde zanícení, s nímž se vrhaly do děje, si v ničem nezadá se sovětskými propag filmy. Dernov (pan Jozef Sokol) dělal dojem, jakoby mu ujel autobus, ale představení přece jen stihl. Choť gubernátora v provedení paní Boženy Kubrové byla sladká a jemná, avšak představuji si, že by měla svoji panovačnost projevovat sebevědomějšími gesty, než jen dupáním, i když je to patrně v souladu s postavou. Pan Radek Volný, který hrál principála, měl poutavé gesto s otočením pláště kolem ruky, avšak měl se při tom hlouběji uklonit.
          Člověk je zvyklý po prožití uměleckého díla nechat doznívat dojmy a prodloužit si prožitek na delší dobu, čímž umělecké dílo ovlivňuje život lidí. Bezprostřední setkání s herci mi tento prožitek zkrátilo, poněvadž jsem se rychleji dostala do reality. 
          Též mne zaujala myšlenka, kdy nápad na provozování hry začal. Zcela jistě po sametové revoluci. Jaké štěstí, že je už možno beze strachu dělati si legraci z neblahé historie. Jen se zdá, že je té legrace ve společnosti málo, protože je mezi námi ještě příliš mnoho současníků revoluce, kteří se bojí podívat na svoje přisluhovačství očima kritiky svých činů. To je asi klíč k úspěchu provozování tohoto kusu, i když by měl přilákat právě alespoň ty, kdo neměli odvahu hnout ani prstem, avšak alespoň nijak nepomáhali. Nevzdávejte se, neboť mladí herci byli přirozenější asi právě z toho důvodu, že sami znají komunismus pouze z vyprávění.

                                                                                                                   Olga Jirsová
                                                                                                                 (vnučka překladatele)