KARLÍNSKÁ TŘÍSKA POČTVRTÉ

          (...)
          Poprvé v krátkých dějinách přehlídky zůstala její hlavní cena - největší Karlínská Tříska - doma v Praze. Zásluhu na tom má Divadlo Esence díky své inscenaci Zelenavý ptáček autora Carla Gozziho. Režisérka Marie Kubrová se volně přihlásila k jedné ze starších inscenací Divadla Esence stejného autora - Láska ke třem pomerančům a pojala tentokrát Gozziho hru jako tzv. divadlo na divadle. Tento jevištní princip se ukázal jako velmi šťastný. Dění na jevišti sledují spolu s diváky také připsané postavy Filomena a Celiandr, kteří děj vtipně komentují a glosují. V daném principu pak vymyslela režisérka pro postavy příběhu výraznou, účinnou a v jednotlivých případech i dosažitelnou stylizaci a nechala vyniknout hravosti a jevištní imaginaci. V některých minulých inscenacích herecky ne zcela vyrovnaný soubor se tím sjednotil tak, že neměl výrazný nedostatek. Textovou předlohu tvůrci oprostili od zbytečného filosofování, což bylo také pro dobro věci. Celkovému velmi dobrému vyznění při přehlídkovém představení nepochybně pomohla i zdařilá výtvarná a hudební složka. Nezabránily tomu ani malé kosmetické vady na kráse, jako např. méně vynalézavá stylizace pro postavu krále Tartaglia či ne příliš citlivá práce zvukaře při ukončení hudebních čísel.
(...)
                                                                      Milan Schejbal, Amatérská scéna 2/2004

NÁRODNÍ PŘEHLÍDKA DIVADELNÍ TŘEBÍČ 2004:
(Národní dům v Třebíči, 20. 5. 2004)

          Divadlo ESENCE z Prahy přivezlo do Třebíče inscenaci hry Carla Gozziho Zelenavý ptáček. Již podruhé (po Lásce ke třem pomerančům) sáhlo po autorovi z 18. století, který zůstával dlouho zapomenut pro pochybnou kvalitu svých her a k němuž se začali vracet až na přelomu 19. a 20. století některé avantgardní proudy, především symbolisté. Většina inscenátorů od té doby nenacházela klíč k živé a zábavné jevištní realizaci. Esenci v režii Marie Kubrové se to podařilo. Hru, která je v podstatě slátaninou všeho možného, co se tehdy lidem líbilo, oprostila od balastu až na kostru a doplnila o epický prvek v podobě dvou komentátorů (diváků i spoluhráčů zároveň), kteří zasahovali do děje, posouvali ho ("Teď bude samá filozofie, jděte pryč, to nechceme", "Tohle škrtněte!" a podobně). Leccos, co obvykle zůstává v Gozziho propleteném příběhu nejasné, dovysvětlili (blbosti shodili) a pro diváka tak všechno zpřehlednili. V řádu věci jsou i drobné aktualizace, které vnímáme jako součást zvoleného klíče, kdy se na hru inscenátoři dívají současnýma očima. Onen prvek epický, zcizovací, funguje i v práci s hudbou. Rovněž scénografie odpovídá zvolené koncepci a poskytuje prostor pro hereckou akci. Svou jednoduchostí je krásný například vznik zámku po odhození kamenu. V rámci celku byla nalezena odpovídající stylizace pro jednotlivé postavy, která stavěla na typech a schopnostech herců a mnohdy dokázala využít i jejich limitů. V takto budované inscenaci by bylo velmi snadné přešlápnout míru vkusu, ale Esenci se to nestává. Naopak, v některých scénách by mohli být ještě odvážnější - v tomto smyslu zafungovala například scéna s vytažením zkrvavené dýky a razantní reakce na ni.
          Můžeme tedy shrnout, že jsme viděli inscenaci promyšlenou, cíleně vybudovanou a přitom spontánní a zábavnou.
                                                                            ex, Zpravodaj Divadelní Třebíč č. 3

OHLASY DIVÁKŮ - ANKETA ZPRAVODAJE:
Úchvatně úchylné ujetí, uličnicky uliční. Bavil jsem se dost - smršť a pel-mel nápadů a vtipů - strakatost, pestrost, divokost - vše v diskorytmu italské opery.
Jiří Anderle

Bez nápadu to není. Něco tam přebývá, cosi schází. Že by styl?
Dušan Zakopal

Kam vedou cesty, po kterých jdeme?
Kam pospícháme, kam putujeme?
V rákosí štíhlém se křídla vážky chvějí
Kam vedou cesty? Za snem a za nadějí.
Taky za nejkrásnější dálkou.
Srázná skála skrývá tajemství,
Pramen podzemní, kde voda průzračná
A věčně živá o třech krásách zpívá.
Představení beru s lehkým pousmáním a velkým nadhledem.
Kristýna Herzinová

Zelenavý ptáček - tak jako v životě - jednou letěl hodně v oblacích a někdy brousil drápky o zem, ale šťastně doletěl.
Jiří Pošepný

Inscenace plná nápadů, energie, fantazie. Chvílemi na úkor srozumitelnosti a občas s následkem kostrbatého přesouvání děje.
Michal Cimbál Lurie

Milé, vtipné, zábavné! Občas se mi zdálo, že herci mají problém se všichni vejít na plac. Možná?!? Nevím ... já se bavil.
Radek Jiříček

Maruškou Kubrovou vykrmený Zelenavý ptáček zapěl zvesela v pestrobarevném hávu v rytmu mnoha hudebních stylů. Prostě Esence tak, jak ji důvěrně znám. (Několik nových tváří v souboru mě velmi mile překvapilo).
Jan Strejcovský

                                                                                   Zpravodaj Divadelní Třebíč č. 3

DALŠÍ REFLEXE:
"Byl jsem zapřen na spaní", řekl předseda poroty Jan Císař, když popisoval pocity, s nimiž v hledišti očekával začátek hry Zelenavý ptáček od Carla Gozziho. Nakonec si však tato inscenace v podání divadla ESENCE vysloužila v jeho řeči na rozborovém semináři řadu pochvalných slov.
                                                         Z odposlechu, Zpravodaj Divadelní Třebíč č. 3

(...) Největší dojmy z letošní jízdy? (...) výkon Dušana Zakopala v roli Žida Weismana; (...); Carlo Gozzi v podání Divadla ESENCE Praha; (...); upřímnost, přirozenost a otevřenost výpovědi Dospělých embryí z Hradce Králové v mixu Škvoreckého povídek; (...); skvělé a vyrovnané výkony prachatických ochotníků ve hře Proti větru; (...).
           Jaromíra Hanáčková, ředitelka KVIZ Třebíč, Zpravodaj Divadelní Třebíč č. 5

(...) Co se týká představení, která naši žáci viděli, tak jak Zelenavý ptáček, tak Romance pro křídlovku dopadly velice dobře. Ohlas byl jenom pozitivní.
  Jaroslav Dejl, ředitel přehlídky a ředitel ZŠ v Třebíči v rozhovoru pro Zpravodaj Divadelní Třebíč č. 5

Ocenění udělená inscenaci:
Inscenace byla doporučena k postupu na Jiráskův Hronov 2004;
čestné uznání za režii (Marie Kubrová);
čestné uznání za roli Renza (Petr Rubáš).