16. července 2007:

          Na třetí pokus se od newyorské matriky podařilo získat fotokopii Birinského úmrtního listu. Jeho obsah rozhodně nevybočuje z tradice všech dokumentů o Birinského životě: neobsahuje totiž skoro žádné údaje. Potvrzuje datum úmrtí 23. října 1951, upřesňuje místo úmrtí - Lincoln Hospital v Bronxu, v té době zdravotnické zařízení především pro sociálně slabé Newyorčany.

Fotografie převzata z http://lincolnomfs.org/history

Rubriky pro údaje o bydlišti, původu, občanství, rodinném stavu a pozůstalých jsou rukopisně přepsány záznamem "unknown". V rubrice o pohřbu je uvedena poznámka "City" - pohřeb měl být zřejmě proveden na náklady obce. Vše tedy svědčí o tom, že Leo Birinski zemřel osamělý a pravděpodobně v bídě. Dále z úmrtního listu vyplývá, že zemřel téměř hned po přijetí do nemocnice - jako by sem byl přivezen již v kritickém stavu. Zemřel však přirozenou smrtí, nešlo o sebevraždu ani o následek trestného činu. Pikantní je údaj o jeho věku: lékař do úmrtního listu zapsal 50 let. Podle všech dosavadních zjištění mu však v okamžiku smrti muselo být 67 let. A tak i ten úplně poslední úřední dokument o jeho životě zakonzervoval omyl či záhadu zcela v duchu jeho celého životopisu. Nebo šlo dokonce o poslední mystifikační vzkaz tohoto svérázného človíčka dějinám divadla a filmu? Skoro se tomu chce věřit. Jako by měl být ten smutný a osamělý konec kdysi slavného divadelníka a filmaře, revolucionáře či kavárenského povaleče, talentovaného dramatika i pustého plagiátora, nepravého sebevraha i bonvivána, kolem nějž vždy kolovaly fámy a legendy všeho druhu, okořeněn ještě jednou, poslední, malinkou mystifikací.

24. října 2007:

          V Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí se uskutečnilo scénické čtení Birinského Raskolnikova v překladu Kateřiny Bohadlové. První české provedení této hry připravila režisérka Radka Tesárková se skupinou CO?! pražského divadla Ty-já-tr.

14. listopadu 2007:

          Podařilo se získat kopie programů k amsterdamské inscenaci Mumraje v nizozemštině z roku 1914. Hru provozovala společnost N.V. Tooneelvereeniging pod vedením Hermana Heijermanse, který inscenaci
v Grande Théâtre na Amstelstraat 21 zřejmě i režíroval.

© Theater Instituut Nederland, Amsterdam

30. listopadu 2007:

          Od Francouzské národní knihovny se podařilo získat údaje o uvedení Mumraje ve francouzštině. Premiéra se uskutečnila 1. dubna 1914 v Théâtre de l´Œuvre na rue de Clichy v Paříži.

9. prosince 2007:

          Po delší době zopakovaná návštěva genealogického webu Ancestry.com přinesla naprosto nečekaný výsledek v podobě několika velmi podstatných nálezů.

          Dne 16. září 1927 přistála v New Yorku loď Berengaria společnosti Cunard Line a americký imigrační úředník zaznamenal o jednom z cestujících ze Cherbourgu následující údaje: Birinski Leon (!!); 43 let; ženatý (!!); povoláním autor; občanství Nikaragua (!!); židovská národnost; narozen v Bluefield - Nikaragua (!!); poslední trvalé bydliště Berlín; tamní nejbližší příbuzný - manželka Felicia Birinski (!!), konečný cíl cesty Berlín (proto měl zpáteční jízdenku !!!); do USA přijíždí poprvé; účel cesty - návštěva známého jménem Simon Sutta, bytem New York, 7th Avenue 303; předpokládaná délka pobytu v USA 6 měsíců (!!); výška 5 stop a 7 palců; hnědé vlasy, modré oči.

Pokračování příběhu příště.

Údaje a fotografie lodi byly převzaty z http://www.ancestry.com/search/

10. prosince 2007:

          Od dánské Královské knihovny se podařilo získat údaje o uvedení Mumraje v dánštině a kopii divadelní cedule k premiéře z 29. listopadu 1913 v divadle Dagmar Theatret v Kodani.

Poděkování: Det Kongelige Bibliotek, Musik- og Teaterafdelingen, København

12. února 2008:

          Na IMDb (Internet Movie Database) byl údaj o narození Birinského opraven podle výsledků tohoto bádání. Navrhovat opravy údajů o úmrtí nejsem oprávněn, nejsa dosti zkušeným "contributorem". Poněkud absurdně tedy byl akceptován ne zcela jistý údaj o narození a odmítnut naprosto jistý údaj o úmrtí.

7. března 2008:

           Rukopisná poznámka "City" v rubrice pro údaje o pohřbu na Birinského úmrtním listu (viz záznam ze dne 16. 7. 2007) indukovala hypotézu, že byl pohřben na náklady obce. Zbývalo zjistit, na kterém hřbitově nechávala obec pochovat nemajetné nebožtíky z Bronxu. Ukázalo se, že existuje jediný takový hřbitov, společný pro celý New York (City Cemetery): od roku 1869 jsou všichni neznámí, nemajetní, bezprizorní atd. zemřelí pohřbíváni na tzv. Potter´s Field v severovýchodní části ostrova Hart Island, který leží na západním konci průlivu Long Island Sound a administrativně patří k Bronxu. Je mezi údajně 750 000 zdejšími pohřbenými i Leo Birinski?
          Od newyorského městského archivu (Municipal Archives) přichází následující jednoznačná informace: Leo Birinski je pohřben na City Cemetery, v hromadném hrobu č. 45, sekce 2, č. 14 (v jednom hromadném hrobu bylo pohřbeno vždy 150 zemřelých). Tato informace jen definitivně potvrzuje smutný paradox, že Leo Birinski ukončil svůj bouřlivý a tvůrčí život osaměle a v naprosté bídě.

Potter´s Field s označníky jednotlivých hromadných hrobů

Fotografie převzata z http://www.lindenwald.com/

          Hart Island dnes spravuje Odbor pro nápravná zařízení města New Yorku, jde o neobydlený ostrov a přístup je sem za normálních okolností přísně zakázán. Pouze trestanci z věznice na ostrově Rikers Island zde pod dohledem dozorců nadále občas pohřbívají neznámé a nemajetné zemřelé. Jednou za rok se zde koná ekumenická bohoslužba za všechny pohřbené. Aktivistka Melinda Huntová natočila v letech 1999 - 2002 o ostrově a o osudech některých zde pohřbených lidí dokumentární film Hart Island - An American Cemetery.

16. května 2008:

          Vydán reprint francouzského překladu Mumraje (La Danse des fous), který vyšel roku 1917 v časopisu La Grande revue. Originál vlastní Francouzská národní knihovna.

2. července 2008:

          Údaj o narození Birinského byl (s odvoláním na IMDb - viz záznam z 12. 2. 2008) opraven podle výsledků tohoto bádání i v jmenné autoritě Francouzské národní knihovny. Z údaje o úmrtí byl oproti IMDb vymazán chybný "prosinec", takže zůstává jen rok a místo.

9. července 2008:

          Na webu pražského Divadla na Vinohradech nalézám v plánu premiér pro sezónu 2008 / 2009 jako poslední plánovanou novinku Birinského Mumraj - první představení se uskuteční 29. května 2009, předpremiéra 1. června a oficiální premiéra 3. června 2009.

9. srpna 2008:

          Heslo o Birinském bylo zveřejněno i na anglické Wikipedii jako další krok k rozšíření informací o něm i v mezinárodním měřítku:
https://en.wikipedia.org/wiki/Leo_Birinski
          Zároveň byl ukončen sběr materiálu pro druhý díl sborníku o Birinském. Pravděpodobnost nalezení dalších podstatných dokumentů je v této chvíli již téměř nulová.

27. října 2008:

          Ve Francouzské národní knihovně mezi materiály k francouzské premiéře Mumraje (viz záznam ze dne 30. 11. 2007) byly objeveny novinová fotografie a novinová kresba Birinského z roku 1914. Nejenže jde o jeho teprve třetí a čtvrtou podobenku, ale konečně víme, jak vypadal v době své největší evropské divadelní slávy:

Poděkování: Bibliothèque nationale de France, Département des Arts du spectacle, Paris

A pak že se již nic nenajde!! Kromě toho se ukázalo, že premiéru sice nastudoval Théâtre de l´Œuvre, ale odehrál ji v pronajaté budově Théâtre Antoine na boulevard Strasbourg. A Théâtre Antoine inscenaci po pěti dnech převzal k vlastnímu provozování v pozměněném obsazení.

30. října 2008:

          Česká premiéra Birinského Raskolnikova byla naplánována na podzim 2009. V režii Radky Tesárkové hru nastuduje skupina CO? souboru Ty-já-tr, premiéry se uskuteční v holešovickém Radaru ve dnech 11. a 12. prosince 2009.

21. listopadu 2008:

          Byl vydán druhý díl sborníku s výsledky pátrání a dokumentací získanou za období od března 2004. Kniha je doplněna cédéčkem s elektronickou podobou většiny dokumentů a se všemi objevenými texty Birinského her. Druhou přílohou je CD s historickou nahrávkou rozhlasové hry The Lady Has Plans z dubna 1943.

28. února 2009:

          Podařilo se najít žijící příbuzné Lea Birinského!!! V Haifě žije vdova po synovi Birinského sestry Freide Beile, která zahynula roku 1942 v Auschwitz. A v kibucu Ashdoth -Yaacov u Galilejského jezera žije jeho skutečný synovec, syn sestry Anny, pan Tzvika Arad. Jsme v kontaktu, takže nejsou vyloučena další překvapení. Zatím se našlo několik rodinných fotografií (rodiče, někteří sourozenci), ze vzpomínek a návazně nalezených dokumentů vyplynulo, že Leo nebyl prvorozené dítě, ale měl starší sestru Klaru Saru.
          Kromě toho žije v Akku básník Lev Berinski, pravděpodobně další vzdálený příbuzný.

28. května 2009:

          Byl objeven ruský text Mumraje!!! Otiskli ho pod názvem Chorovod masok v čísle 10 / 2004 časopisu Baltijskije sezony v Sankt Petěrburgu. Ruský bohemista Oleg Malevič hru viděl v 90. letech v Činoherním klubu a se ženou přeložili text z češtiny do ruštiny. Vznikl tedy ruský překlad českého překladu. Později se podaří ruský text získat. A zdá se, že vbrzku dojde i na ruskou premiéru.

29. května 2009:

          První představení Mumraje v inscenaci Divadla na Vinohradech. Oficiální premiéra se uskuteční 3. června.

Další informace: http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Mumraj
Ukázky a rozhovory: i-DNES, ČT24, ČT2 

14. června 2009:

          Objev další lingvistické perličky. Lev přivezl titulní list německy vydané hry "Mummenschanz (Mumraj). Neu übertragen und eingerichtet von Jiří Vrba und Stephan Stroux". Tedy německý překlad pořízený z českého překladu německé hry!! Vyšel ve Vídni roku 1969, o dva roky později hru hráli ve vídeňském Volkstheatru. Mimochodem: Jiří Vrba stál u zrodu Semaforu, spolurežíroval Člověka z půdy. Od roku 1972 působil 24 let jako režisér v Olomouci. Později se podaří získat kopii textu a materiály k vídeňské inscenaci.

11. prosince 2009:

          Česká premiéra Raskolnikova v divadle Radar. Hraje skupina CO?! souboru Ty-já-tr, režie: Radka Tesárková.

Po kliknutí se obrázky otevřou ve vyšší kvalitě.

Plakát: © Mirka Hrdinová, 2009

Foto: © Markéta Jurná, 2009

Další informace: http://www.ty-ja-tr.cz/predstaveni/raskolnikov.html
Ukázky: AlternativaTV (1) a AlternativaTV (2)

7. ledna 2010:

          Mezi rodinnými dokumenty izraelských příbuzných byl objeven výstřižek s první částí nekrologu Lea Birinského z německy tištěného týdeníku Aufbau, který byl vydáván židovskou komunitou v New Yorku:

Výstřižek je rukopisně datován rokem 1953, tedy dva roky po úředně doložené Birinského smrti a úředně doloženém pohřbu. Přitom text není formulován jako vzpomínka k výročí úmrtí, ale jako aktuální nekrolog. Uváděný věk 69 let - pokud považujeme rok narození 1884 za věrohodný - by také odpovídal roku úmrtí 1953. Kde je tedy pravda?
          Je snad rukopisný záznam mylný a nekrolog vyšel roku 1951? V tom případě by však Leo byl vlastně o dva roky starší a narodil by se roku 1882? Ale téhož roku se narodila jeho sestra Klara Sara... Byli tedy Klara Sara a  Leo dvojčata? Nebo jsou všechny údaje na výstřižku správné? Pak by se však úmrtní list a úřední záznam o pohřbu na Potter´s Field netýkaly "našeho" Lea, ale někoho jiného... Zemřeli snad v letech 1951 - 1953 v New Yorku dva lidé jménem Leo Birinski? Kdy pak zemřel "náš" Leo a kde je pochován?? Nebo jde o skoro neuvěřitelný double-fault a chybné je vročení i údaj o věku?
          A to se zdálo, že pátrání skončilo!!

8. ledna 2010:

          Objevil se další Mumraj - od listopadu jej hrají v maďarském Pécsi (archiv - fotogalerie).

11. ledna 2010:

          Nekrologický problém ze 7. ledna je vyřešen - zřejmě šlo skutečně o double-fault. Z Kolína nad Rýnem přišla od knihovny Germania Judaica kopie nekrologu z časopisu Aufbau i s bibliografickými údaji - vyšel 7. prosince 1951. Takže autor Molocha a Mumraje zřejmě opravdu zemřel v bídě a v New Yorku roku 1951 a byl pochován v hromadném hrobě.
          Paradoxně teprve teď se objevil první přímý důkaz, že autor Mumraje Leo Birinski (pro slavjanofilské Čechy Lev Birinskij), německo-americký filmový scénárista Leo Birinski a nebožtík Leo Birinski z října 1951 (podle newyorských úřadů) jsou jedna a táž osoba. 

12. května 2010:

          Inscenace Raskolnikova je zařazena do programu Festivalu česko-německo-židovské kultury 9bran, představení se uskuteční 27. června 2010.

27. června 2010:

          Po představení Raskolnikova v rámci Festivalu česko-německo-židovské kultury 9bran se uskutečnil křest / obřízka knižního vydání Dodatků ke druhému dílu.

12. září 2010:

          Inscenace Raskolnikova získala na festivalu FEMAD Poděbrady Cenu za nejlepší inscenaci, Cenu divadelních klubů a ceny za nejlepší herecký výkon v mužské i ženské kategorii.

10. prosince 2010:

          Na IMDb (Internet Movie Database) byl také údaj o úmrtí Birinského opraven podle výsledků tohoto bádání. Konečně to tedy mají správně.

13. března 2011:

          Heslo o Birinském se nečekaně objevilo i na ruské Wikipedii:
https://ru.wikipedia.org/wiki/Лео Бирински (URL nelze prokliknout, zkopírujte je; nebo najděte heslo na české Wiki a kliknutím na hyperlink "V jiných jazycích" vlevo od textu přejděte na ruskou verzi). No, velmi příjemné překvapení.
          A německá Národní knihovna upravila záznam o Birinském ve své jmenné autoritě podle výsledků tohoto bádání.

18. března 2011:

          Sbírka starých rozhlasových programů pana J. Davida Goldina (viz záznam ze dne 21. 4. 2005) vydala další perličku: zvukový záznam rozhlasové hry The Song of Songs, která vznikla podle filmového scénáře napsaného Birinským. Hra se vysílala 20. prosince 1937 na okruhu CBS a v hlavních rolích vystoupila Marlene Dietrich a Douglas Fairbanks Jr. Pan Goldin dal opět k dispozici kopii nahrávky na CD.

18. dubna 2011:

          V soupisu rolí petrohradské herečky Jevgenije Pavlovové se vyskytuje postava Revolucionářka Pavlova ze hry Chorovod masok (viz záznam ze dne 28. 5. 2009). Byl to Mumraj?

3. května 2011:

          Byl to Mumraj!! Hrál se jedinkrát jako absolventské představení divadelního institutu v Jaroslavli 25. června 2010.

Tuto skvělou hru režíroval náš ročníkový vedoucí, režisér Oleg Leonidovič Nagorničnych jako absolventskou inscenaci. Bohužel se již nehraje právě proto, že byla absolventská. Historie objevení této hry je velmi dlouhá. Právě v Česku ji věnovali Kazakovové (umělecká šéfka Akimovova divadla komedie v Petrohradu) a Kazakovová ji předala herci Volkovova divadla Andreji Zubkovovi (druhý učitel našeho ročníku).
(...)
Všichni jsme si hru zamilovali. Diváci přijali inscenaci s velkým překvapením a radostí. Já bych Chorovod masek hrála velmi ráda i teď.
(...)
Všechny nás dostal rok vzniku hry i objektivita názorů na revoluční události té doby. Moc ráda bych tuto hru někdy inscenovala, protože jsem se nesetkala se zajímavějším a přesnějším dílem na toto téma. S úctou. Jevgenija Pavlova.

Zbývá doplnit, že v Divadle komedie N. P. Akimova měl pohostinsky režírovat Ivan Rajmont a snažil se prosadit právě Mumraj. Vedení divadla se hra marketingově příliš nezamlouvala, nakonec sešlo z celého hostování. A hru dostali k dispozici studenti.

25. května 2011:

          Heslo o Birinském, sestavené na základě výsledků tohoto bádání, vyšlo v oficiálním hamburském slovníku německojazyčného filmu CineGraph-Lexikon.

Po kliknutí se obrázek otevře celý a ve vyšší kvalitě.

CineGraph – Lexikon zum deutschsprachigen Film, 50. Lieferung.

7. června 2011:

          Heslo o Birinském bylo zveřejněno i na německé Wikipedii jako další krok k rozšíření informací o něm i v mezinárodním měřítku:
https://de.wikipedia.org/wiki/Leo_Birinski
Podle dohody se tak stalo bezprostředně po vydání hesla v CineGraph-Lexikon.

           Ještě jednu mezeru v pátrání bylo nutno zaplnit - jak to vlastně bylo s Mumrajem v Polsku? No - hrál se! Polský název zněl Taniec czynowników - po devíti letech se tedy vysvětlilo, co je Ples honorace (viz úvod tohoto textu). A jeho uvádění mělo zvláštní politické konotace. V rakouské a německé části rozděleného Polska byl uveden brzy po německé premiéře - nejprve v lednu 1913 ve Lvově (Lembergu), pak v Krakově a Poznani. Zato v ruské části Polska si divadelníci počkali až do momentu, kdy v srpnu 1915 ruská armáda musela ustoupit před nepřátelskou ofenzívou. Pak se ale hned koncem září Mumraj objevil ve Varšavě a rychle následovala další tři uvedení. Také poslední polská inscenace vznikla za zvláštních okolností. Roku 1922 byl Taniec czynowników uveden ve Vilně (Vilnjusu) hned poté, kdy byla tzv. Střední Litva (včetně Vilna) po dlouhých tahanicích připojena k Polsku. A pak už byl Mumraj na 47 let globálně zapomenut (viz záznam ze 14. 6. 2009).

Po kliknutí se obrázek otevře ve vyšší kvalitě.

Oznámení o jedné z repríz ve varšavském Letním divadle.

27. července 2011:

          Z archivu krakovského divadla Teatr im. Juliusza Słowackiego se podařilo získat fotokopii režijní knihy s polským textem Mumraje z roku 1913.

9. září 2011:

          Od British Library se podařilo získat fotokopii zpěvníčku písní ke hře The Merry Martyr, což měla být hudební komedie podle Mumraje a měla být uvedena v New Yorku v sezóně 1913/14  (viz záznam z 9. 5. 2006). Jak však napsal kritik M. H. Kelly, "zemřela předčasnou americkou smrtí". Zbyl po ní jen ten zpěvníček. Získat kopii trvalo z různých důvodů pět let.

                 Po kliknutí se obrázek otevře ve vyšší kvalitě.

Zdroj: British Library, London

13. září 2012:

          Na webu se podařilo objevit fotografie z jednorázové inscenace Mumraje v Jaroslavli (viz záznam z 3. 5. 2011). Jeden příklad: Anastasia Molčanova v roli Revolucionářky, nejspíše Máši.

Po kliknutí se obrázek otevře ve vyšší kvalitě.

Ze záhadných důvodů jsou fotografie umístěny na jakémsi siamském webu. Přesný odkaz se sem kvůli thajským fontům a azbuce přímo v adrese nepodařilo vložit jako fungující link (zkopírovat by to však mělo jít).

Zdroj: http://www.siamanswer.com/รูปภาพ/Бирински/1 (URL zkopírujte, nelze prokliknout)

26. listopadu 2012:

          Díky Googlu se podařilo najít soukromý archiv naskenovaných starých novin ze státu New York "Fultonhistory". Birinského se týkají 104 články, mezi nimi např. i pár recenzí na newyorský Mumraj z roku 1912.

17. prosince 2012:

          Na webu YouTube se našel videoklip se scénou zatčení Generála Dernova z inscenace Mumraje v maďarském divadle Szegedi Nemzeti Színház z roku 1994:

http://www.youtube.com/watch?v=DIS2VqLMsFE

27. května a 26. června 2013:

          Heslo o Birinském se nečekaně objevilo i na ukrajinské a posléze francouzské Wikipedii:
https://uk.wikipedia.org/wiki/Лео_Бірінськи (URL nelze prokliknout, zkopírujte je; nebo najděte heslo na české Wiki a kliknutím na hyperlink "V jiných jazycích" vlevo od textu přejděte na ukrajinskou verzi). Zkrácená verze hesla v angličtině, byť to není přiznáno. Na můj vkus je tam příliš mnoho chyb a nepřesností.
https://fr.wikipedia.org/wiki/Leo_Birinski Zkrácená verze hesla v angličtině (přiznaně a přesněji).

20. února 2014:

          V katalogu Státní knihovny v Berlíně byl objeven záznam o existenci Birinského fotografie, která byla pořízena asi roku 1910 v Gdaňsku. Během několika dnů se podařilo získat její kopii. Původní radost z objevu zatím nejstarší podobenky Lea Birinského rychle vystřídal pocit, že je spíše zaděláno na další neřešitelnou záhadu.

Kdo je tento podepsaný Leo Gottesmann??? Je to skutečně Birinski? Porovnání s pařížskou novinovou fotografií z roku 1914 rozhodně nedává jistotu, že jde o téhož člověka. Určité podobné rysy lze objevit, ale rozdíly asi převažují. Navíc jménem Gottesmann by se Birinski podepsal asi nejpozději roku 1906 nebo 1907. A co by v té době dělal v Gdaňsku? Ale na druhou stranu... Na rubu fotografie je rukopisně napsáno „Russe“. A právě Birinski přece tak trochu „Russe“ byl. A jméno Gottesmann se v Rusku vlastně nevyskytovalo...
Zdá se, že tato fotografie zůstane už navždy záhadou.

4. března 2014:

          Na genealogickém webu Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů (mormonů) se podařilo najít fotografii Leovy manželky, paní Felicie Birinski. Pochází z registrační karty pro vstup do Brazílie, která byla vydána 9. března 1950. Vyplývá z ní, že paní Birinská v té době zřejmě žila trvale v Buenos Aires.

Fotografie a údaje byly převzaty z http://www.familysearch.org

27. března 2014:

          Na webu jihlavské Divadelní společnosti Hobit nalezeny fotografie z tamní inscenace Mumraje (1998):

http://hobit.hu.cz/fotky/mumraj/index.html

28. ledna 2015:

          Heslo o Birinském se ze záhadných důvodů objevilo na Wikipedii v malgaštině:
https://mg.wikipedia.org/wiki/Leo_Birinski. Po pravdě řečeno se toho zde o něm moc nedozvíme, a to nejen kvůli jazykové bariéře.

8. března 2017:

          Mailem přichází pozvánka na premiéru Tance bláznů v Činoherném klubu. Uskuteční se 21. dubna 2017 v režii Ladislava Smočka.

21. dubna 2017:

          Premiéra Tance bláznů v Činoherném klubu.

Hledal jsem Birinského - nabídka na CD s deníkem celého pátrání.